Po čtyřech letech jsme se konečně dočkali dalšího Blazova studiového alba. Blaze mezitím vyhnal původní management - nyní je na tomto postu Blazova žena Debbie - a kompletně vyměnil osazenstvo kapely. Bratry Bermudezy známe již z Alive in Poland, bubeník a druhý kytarista jsou novou krví.
Z alba vyčnívá skladba At the End of the Day, neboť to není zběsilý nářez, jako ostatní skladby, které jsou mixem speedu, trashe a klasického heavy metalu a kdo ví čeho ještě. Album vyžaduje opakovaný poslech, zpočátku působí jednotvárně až na zmíněnou, ale s každým dalším protočením posluchač zjišťuje, že společně dali členové dohromady docela povedené album. Skladby mají celkem vyrovnanou a poměrně vysokou úroveň, možná mohlo být album o dva tři kousky kratší. Ve správné (rozuměj nasrané) náladě je album dokonce naprosto skvělé. Nicméně předchozí alba sice nejsou tolik intenzívní a drsná, ale jsou nápaditější, čímž si drží před tímto náskok.
Zvukově si album možná zasloužilo trochu práci, kytary jsou v některých místech příliš usekávané, zdá se mi, takže jsou při poslechu na sluchátka až skoro nepříjemné. Také jsou kytary někdy málo čitelné, abych tak řekl, kvůli silné distorzi mi melodie nepřijdou dostatečně výrazné. Nicméně kytary překračují rámec klasického heavy metalu, zřejmě dáno tím, že bratři Bermudezové mají death metalový původ. Blaze občas zní falešně, což zamrzí.
Těsně před vydáním alba vyšel též singl Robot (23. 6.), obsahující skladby Robot, Samurai a The Man Who Would Not Die z nového alba a jako bonus ještě výběr skladeb z předchozích alb, doplňující svým složením nedávno vydané Best Of.
Francouzká recenze
Další recenze (anglicky)
Opět recenze (anglicky)
The Man Who Would Not Die (live, video na YouTube)
Blaze Bayley – zpěv
Nick Bermudez – kytara
Jay Walsh – kytara
Dave Bermudez – baskytara
Lawrence Paterson – bicí
Titulní skladba od první noty valí nářez, jaký snad ještě na Blazově albu nebyl. Svižné s refrénem lákajícím ke zpěvu - zejména v kotli. Rozhodně jedna z nejlepších skladeb na albu.
Úvodní kytarová melodie v pravém kanálu připomíná Wasted Years od Iron Maiden. Přitvrzená variace je později velmi příjemná na poslech. První dojem ze skladby je dobrý. Skoro lepší než z titulní. Blaze se ve skladbě naváží do svého původního managementu, který se jej snažil prý vydírat atp.
Nejdelší skladba na albu, ale spíš takový zvukový chaos, vyžaduje více poslechů pro pochopení všech detailů. Po předchozích dvou skladbách je taková oddechovější.
Hned od počátku ponuré, hutnější začátek je následován čistým zvukem a pak zase přitvrzení a tak dále na střídačku. Střed zní naprosto bombasticky, po více posleších oslní. Jedna z nejlepších, ne-li nejlepší skladba na albu.
Zde potěší basové intro. Trochu přístupnější než předchozí skladby. Zajímavé momenty, když se ke konci sólová basa střídá s kompletní kapelou. Pasáž pro hulákání fanoušků na koncertě taky dobře vystavěná.
Refrén nic moc, i když ke konci neustálé opakování věty působí zajímavě. Hudebně na první poslech nepříliš přístupné, působí jednotvárně bez nějakých větších změn, ale zní tak zvláštně naléhavě.
Zběsile pádící bicí, to je hlavní dojem ze skladby. Vzpomínka na sci-fi témata prvního alba. Některým fanouškům se zdá hodně dobrá, ale mně přijde až příliš jednoduchá, asi daň rychlosti.
Příjemný zvuk kytary na začátku balady připomíná In My Time of Need od Opeth. Rozhodně příjemné na poslech, konečně skladba, kde mě láká kromě hudby porozumět i textu, u ostatních mi zatím byl text tak nějak ukraden, neboť jsem se soustředil na pochopení hudby. Po opakovaných posleších se zdá, že na albu přecijen jsou lepší kousky. U této se zdá, že je o trochu delší než je zábavné.
Nápaditý začátek (budík), ale riff až moc připomíná Blackmailer. Zdá se, že začínají docházet ideje.
Překvapí poměrně dlouhý instrumentální úvod, první minuta skladby rozhodně dobrá, ale pak se to opět zvrtne ve standardní kravál. Po tolika nářezech se už skladby začínají slévat dohromady.
Další skladba potvrzuje narůstající podezření, že se na předchozích skladbách autoři vyčerpali, nicméně se stále drží na slušné úrovni, akorát skladba obsahuje prvky z předchozích.
V poslední skladbě poslední záchvěv kreativity, akoliv začátek trochu připomíná opět něco z Damnation, zbytek se drží metalového útoku ostatních skladeb.